Jean-Paul Sartre – Hnus

Filozofický román La Nausée (1938), prekladaný ako Hnus, či Nevoľnosť je usporiadaný formou denníkových zápiskov. „Nemám zapotřebí delat věty. Píšu, abych si ujasnil určité okolnosti.“, hovorí ústredná postava. Rozprávanie osamelého Antoinea je nesmierne náročné na psychickú pevnosť čitateľa, ktorého vytrháva zo zmysluplného bytia a ponúka len osamelosť a duševnú nepohodu.
Po rokoch bezdôvodného cestovania sa so slušnou rentou usadzuje v meste Bouville, kde trávi čas medzi knižnicou, kaviarňami a svojou hotelovou izbou. „Když člověk žije, neděje se nic. Mění se dekorace, lidé přicházejí a odcházejí, toť vše. Nikdy nic nezačíná. Dny na sebe navazují bez ladu a skladu, je to jen nekonečné a jednotvárné sčítání.“ Chcel byť slobodný, cestoval, preto ale nemá domov, miesto kde by uchovával spomienky: „Jsem vržen spátky do přítomnosti, jsem v ní zanechán. Marně se pokouším dosáhnout minulosti: nedokážu si uniknout.“
Antoine žije sám bez priateľov. Stráca vieru v zmysluplné bytie a trápi sa otázkami, ktorých odpovede sú útrpnejšie, než keby zostali nezodpovedané. „Snad na ničem mi ve světě tak nezáleží jako na tom pocitu dobrodružství. Jenže přichází, kdy se mu zlíbí; strašně rychle mizí, a když zmizí, jsem vyschlý! Obdařujě mě svými krátkými, ironickými návštěvami, aby mi ukázal, že jsem promarnil život?“
Postupne začína pociťovať zmeny. Na rukách na tele, ale hlavné zmeny, aj keď ich vidí a pociťuje všade naokolo, sa s prichádzajúcimi Nevoľnosťami odohrávajú v jeho hlave. „Nevolnost není ve mně: pociťuju ji tamhle na zdi, na šlích, všude kolem. Tvoří jeden jediný celek s kavárnou a já jsem v ní.“ Prestane sa venovať písaniu svojho historického románu. Nejasnosti okolo skúmanej historickej postavy ho rozptyľujú a rozčuľujú.
Čoraz väčšmi sa sústredí na seba a motá sa vo vlastnej hlave, hrabe vo vlastných myšlienkach. „Nic se nezměnilo, a přitom všechno existuje jinak. Nedokážu to popsat: je to jako Nevolnost, a přitom je to její pravý opak: konečně prožívám dobrodružství, a když se sám sebe ptám, zjišťuji, že prožívam to, že jsem sám sebou a že jsem zde; to já pronikám tmou, jsem šťastný jako hrdina románu.“
Stále viac sa poddáva týmto pocitom. Nezdá sa, že by mu robili dobre, snaží sa ich však poznávať, analyzovať. Pokúša sa hľadať odpovede na svoje nové, staré, transformujúce sa otázky vlastnej prítomnosti, minulosti i budúcnosti. „Mám dojem, že vše, co vím o svém životě, jsem se dozvěděl z knih,“ tvrdí, čím sa sám usvedčuje choroby myslenia, ktorá spočíva v miere inšpirovaného myslenia.
Snaží sa spoznať, charakterizovať ten vracajúci sa pocit, ktorého sa obáva: „Tak to je tedy Nevolnost: ta oslepující zřejmost?“, kladie si sprvu ešte otázku. Neskôr už tento pocit prijíma bez strachu, či iných negatívnych emócií a zmieruje sa s ním: „Nevolnost mě neopustila a jsem přesvědčen, že mě hned tak neopustí; ale už jí netrpím, není to už choroba nebo přechodný záchvat: jsem to já.“
Čítanie tohto románu dá nemálo ťažkých pocitov, ale dokáže dodať aj veľké uspokojenie a istú katarziu. A v neposlednom rade pripomenie, že Sartre nebol len filozof, ale aj výborný spisovateľ, na čo sa dá pri objeme jeho beletrie v slovenčine ľahko zabudnúť.

 

Hutko Dominik

———————————————————————————————————————

„Brány svojej väznice si nesie každý v sebe.“
- Jean-Paul Sartre

Ak sa vám článok páčil, prosím zahlasujte za neho:
 
pošli na vybrali.sme.sk
668 prečítaní

Žiaden komentár k “Jean-Paul Sartre – Hnus”

Pridať komentár

Meno:
Email:
Stránka:
Komentár:
XHTML: Povolené XHTML značky: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>