Jean-Paul Sartre – Múr

Kniha Múr (1939) hviezdy francúzskej filozofie, ale aj literatúry je zložená z piatich samostatných príbehov – Múr, Miestnosť, Hérostratos, Intimita a Mladý vodca. Všetky spája pocit vydelenosti, život za múrom.
Nosná a najznámejšia poviedka Múr rozpráva príbeh zasadený do prostredia španielskej občianskej vojny, kedy hlavná postava Pablo Ibbieta čaká na zajtrajšiu popravu. V tejto príprave na smrť prestáva súcitiť s vlastným telom, pomaly ho opúšťa, ako sa vzďaľuje svojmu životu a vlastnej minulosti. Všadeprítomná a smrť začína byť takmer hmatateľná.

„Být Tomem, nebavilo by mě sahat na lavici; byla to stále ještě komedie Irčana, jenže mně taky připadalo, že věci vypadají divně: byly matnější, méně hutné než obvykle. Stačilo mi, abych se podíval na lavici, na lampu, na hromadu mouru, a cítil jsem, že zemřu. Přirozeně nemohl jsem mít o své smrti jasnou představu, ale viděl jsem ji všude, na věcech, v tom, jak věci couvají a drží se zdrženlivě stranou jako lidé šeptající u lůžka umírajícího. Tom se teď na lavici dotkl své smrti.“

Pablo nechce umrieť len tak, „chce pochopiť“. Celú noc tak prebdie a strávi ju poznávaním, prípravou na smrť medzi popravčiou čatou a múrom. Akonáhle sa zmieri s nevyhnutným osudom, začína si uvedomovať nezvratnosť tejto skúsenosti. „Kdyby mi teď v tom stavu, v jakém jsem byl, přišli oznámit, že se mohu klidně vrátit domů, že mi darovali život, nechalo by mě to chladným: Když jsme ztratili iluzi věčnosti, je úplně stejné čekat několik hodin nebo několik let. Už mi po jisté stránce na ničem nezáleželo, byl jsem klidný.“
Múry izolovanej izby parížskeho bytu ponúkajú bezpečie duševne chorému Pierrovi v poviedke Miestnosť. Bláznovstvo s ním prežíva jeho manželka, ktorá odmieta spoločenské nároky na ňu kladené a zo súcitu, alebo lásky sa oddáva manželovmu svetu bláznovstva, jeho príťažlivosti, škaredosti, ale aj nákazlivosti.

„Náhle si skoro hrdě uvědomila, že už pro ni není nikde místo. »Normální lidé si ještě myslí, že k nim patřím. Ale nemohla bych s nimi být ani hodinu. Potřebuju žít tady, na druhé straně téhle zdi. Ale tady se zas o mě nestojí.«“

Iný múr, hranica medzi spoločnosťou a jednotlivcom, medzi humanitou a jej proťajškom je témou ďalšej známej poviedky o sociopatovi, ktorý chce podobne ako antický Hérostratos (preslávil sa zapálením Artemidinho chrámu v Efeze) ohromiť – „vybuchnúť a ožiariť svet prudkým a krátkym plameňom ako magnéziový blesk.“
Narozdiel od Lulu z poviedky Intimita, Paul nedokáže mať rád. Lulu je láskavá k ľudom. Je nešťastná so svojim impotentným manželom, ale zhnusená z potencie svojho milenca. Hnusí sa jej celá telesnosť, tak ako sa Paulovi hnusia ľudia a ľudskosť. Už si nedokáže predstaviť svoje miesto v spoločnosti.
Paul cíti nad ľuďmi nadradenosť a vidí ich už len ako svoje obete – živé terče. „Od té doby už jsem nevycházel bez revolveru. Díval jsem se lidem na záda a představoval jsem si podle jejich chůze, jak by upadli, kdybych po nich vystřelil.“
Svoju pozíciu mimo spoločnosti stvrdzuje aj túžbou po vlastnom jazyku: „… rád bych měl svá slova. Ale ta, co mám k dispozici, už se válela ve vědomí nevím kolika lidí; urovnávají se mi v hlavě podle zvyklostí, kterých nabyla u jiných.“
Najdlhšia poviedka o „francúzskom Hitlerovi“ predkladá príbeh zrodu Mladého vodcu. Rovnako pohnuté detstvo, ako akékoľvek iné dieťa. Snáď čosi inteligentnejší a citlivejší. Hravý, chápavý a zádumčivý chlapec, ktorý „rychle chápal a měl dobru paměť, ale měl hlavu plnou mlhy“ pod vplyvom kamarátov, lások a potreby niekam patriť prerastá viaceré filozofické cesty začiatku dvadsiateho storočia.
Krásny a zmätený chlapček zo začiatku príbehu sa stane antisemitom a po vzore otca, malého priemyselníka v sebe objavuje aj poslanie vodcu a jeho duševnú premenu završuje až zmena fyzická.

„Hodiny odbily poledne. Lucien vstal. Přeměna byla dovršená: před hodinou přišel do téhle kavárny půvabný a nejistý mladík; odchází odtud muž, jeden z těch, kteří povedou tento národ. Lucien udělal několik kroků v nádherném světle francouzského poledne. Na rohu ulice Écoles a bulváru Saint-Michel přistoupil k papírnictví a prohlížel se tam v zrcadle: byl by rád na své tváři našel ten neproniknutelný výraz, který obdivoval u Lemordanta. Zrcadlo mu však vrátilo jen obraz hezkého, dychtivého obličejíku, který pořád ještě nevypadal dost hrozivě: »Dám si narůst knír,« rozhodl se.“

Osamelosť, inakosť a ťaživosť vlastnej existencie spája všetky tieto „mrzké“ charaktery. Pod vplyvom najrôznejších citov, avšak na základe vlastných rozhodnutí sa stávajú tým, kým sú. Aj keď byť takí možno nechceli a dôsledky svojich rozhodnutí si neuvedomovali, ich ďalší život je predestinovaný tak nezvratne, ako nevyhnutná je smrť.

 

Hutko Dominik

———————————————————————————————————————

„Ľudia objavili všetko, len nie to ako žiť.“
- Jean-Paul Sartre

Ak sa vám článok páčil, prosím zahlasujte za neho:
 
pošli na vybrali.sme.sk
1,296 prečítaní

Žiaden komentár k “Jean-Paul Sartre – Múr”

Pridať komentár

Meno:
Email:
Stránka:
Komentár:
XHTML: Povolené XHTML značky: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>